Jdi na obsah Jdi na menu
 


VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE - PŘÍBĚHY

JAK KŘEMÍLEK A VOCHOMŮRKA ZASADILI SEMÍNKO

Křemílek ( stoj rozkročný, připažit) a Vochomůrka (stoj rozkročný, ruce v bok) stáli zamyšlení na zahrádce za pařezovou chaloupkou (stoj mírně rozkročný, ruce spojit nad hlavou). Sluníčko se na ně chvíli dívalo z nebeského balkónu. Svítí, hřeje sluníčko, rozhlédni se maličko. (1) Křemílek a Vochomůrka mu zamávali (mávání). Potom sluníčko zaťukalo zlatým prstem Křemílkovi na rameno (ťukání na rameno).Copak je? Ale, chtěli jsme, aby nám na zahrádce vyrostla kytka, a nemáme semínko. Řekl křemílek. Sluníčko ukázalo zlatým prstem a povídá: Tamhle jedno leží. Leželo tam semínko. (sed na patách, čelo na zem, ruce podél těla). Tvářilo se jako děťátko, které spí. Radši se ho. Křemílku, zeptej, co je zač. Abychom si tu kdovíco nezasadili, povídá Vochomůrka. Křemílek se opatrně semínka zeptal:Co jsi zač? Verbaskum, špitlo semínko. A tak Křemílek s Vochomůrkou nezmoudřeli, protože semínko mluvilo po latinsku.

Vochomůrka udělal patou důlek (stoj, jedna noha na patě a pohybujeme s ní zleva doprava a opačně) a Křemílek do něho semínko zasadil. Navrch přiklopil svou špičatou čepičku, aby se semínku líp klíčilo. Potom semínko zalívali kropicí konvicí (napodobit) a zpívali mu písničku: Vstávej, semínko, holala a bude z tebe fiala! (3x)

když bylo holala do třetice, začal tam růst kopeček. Už to bude! povídá Vochomůrka. A už to bylo. Kopeček se rozvalil, vykoukla žížala ( leh na bříšku, ruce podél těla, dlaně k podložce, zvednou hlavu) a křikla: Aby vás kos sezob i s tím vaším semínkem. Pořád mi dupete nad hlavou a vytopili jste mi vodou celý byt. Hodila po Vochomůrkovi semínkem (napodobit) a sjela zpátky do svého podzemního bydlení. (leh s opřením o čelo). Křemílek s Vochomůrkou jen bezradně kroutili palcem. ( sed s rovnýma nohama, opřít se za zády a snažit se krouti palci na noze). Nakonec Křemílek povídá: Teď to uděláme obráceně. Já budu vrtat a ty sázet. Vyvrtal patou důlek, Vochomůrka do něho zasadil semínko a navrch přiklopil svou špičatou čepičku. A zas zalívali a zas tomu semínku zpívali: Vstávej, semínko, holala a bude z tebe fiala. Ale všechno bylo  k ničemu. Semínko se pod zemí ani nehnulo. Je to nějaký lenoch, povídá Křemílek. Nějaký ospalec je to, zívl ( napodobit) Vopchomůrka. A v tu chvíli usnul. Křemílek povídá: Vstávej! A zívl si a usnul taky. Vy jste malí zahradníci, zasmálo se sluníčko na nebi a zamnulo si zlaté ruce ( mnutí rukou)Sluníčko jim zasvítilo, celý záhon ozlatilo, zašimrá je na tváři, když vesele zazáří. (2)A zazpívalo: Vstávej, semínko, holala a bude z tebe fiala.  V tu chvíli se špičatá čepička zatřásla a vyklouzly zpod ní zelené lístky. Sluníčko jim podalo své zlaté ruce. Tak pojďte, já vám pomůžu. A jak pomáhalo, rostla tam pořád větší kytka (napodobit).  Svítí, hřeje sluníčko, rozvíjeje se, kytičko.(3) Sluníčko si kytku prohlídlo od kořínků až po poupata leklo se. Propána, ty nejsi fiala? ( sed na patách, ruce na kolena a otáčíme hlavou zleva doprava). Kdepak, řekla kytka. Já jsem divizna. Jenže jsem to těm dvěma kmotrům řekla po latinsku. A smála se, až z toho celá rozkvetla. (stoj rozkročný, vzpažit). Kruciš, povídá sluníčko taky málem po latinsku. To jsem to vyvedlo! A radši se schovalo za mrak. (sed na patách, ruce podél těla, čelo na podložku). V tu chvíli se Křemílek proloupl ze spaní a volá: Ona to není fiala! Vochomůrka se tím křikem probudil taky a pomaloučku kytku obešel ( chůze po kruhu). Kvetla už na celou paseku a byla pěkná a voněla jako medová (nádech a výdech na ách...).

I co, povídá Vochomůrka, fiala to není a verbaskum jí říkat nebudu, protože od toho brní jazyk. Jenže Křemílek na to, že každá kytka, co roste, musí mít jméno. Když musí, tak musí, mávl rukou Vochomůrka. Tak jí budem říkat divizna. V tu chvíli vykouklo sluníčko za mrakem a vesele na ně zavolalo: To jsem si oddychlo! To jsem si opravdu oddychlo. (3)

A po tak těžké práci   Křemílek a Vochomůrka zase ulehli do zelené travičky a odpočívali. 

Na slunku se vyhřívají, hned v travičce usínají. Raději je opustíme, ať je z klidu nerušíme. Krátká relaxace.

Cviky:

1) Stoj rozkročný, upažit. S nádechem vzpažíme a s výdechem upažíme.

2) Stoj mírně rozkročný, dlaně spojit před tělem. S nádechem vzpažíme a  obloukem přes upažení připažujeme.

Cvičení podporuje správné držení těla.

3) Dechové cvičení na HUŠ - čistící dech:

Stoj rozkročný, upažením vzpažujeme s nádechem, s výdechem jdeme do předklonu, ruce mezi nohy a vydechneme na HUŠ. S nádechem pomalu obratel po obratli jdeme do vzpažení. Provádíme 3x.

 

Brána do pohádky

Zaměření: Protažení celého těla vzhůru, prostor - pocit výšky.

Dvě děti drží šál a vynesou ho vzhůru, nechají ruce ve vzpažení, dokud šál nezačne klesat. Několik dětí podejde se vzpažením Jdou do pohádky.

 

Mnutí rukou

Jako když si myjeme ruce. Tento pohyb rukou zklidňuje.

Pokud      se potřebujeme zklidnit, nejlépe je mnout si ruce pod tekoucí vlažnou vodou.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA